The First Norman Cathedral in Palermo. Robert Guiscard’s Church of the Most Holy Mother of God (With an Addendum by Jeremy Johns)

Palermo Cathedral is one of the Normans’ most important architectural accomplishments in Southern Italy. Begun as a church, it was transformed into a mosque during the Muslim occupation (827–1061), and was then converted back to a Christian rite when the Normans conquered Palermo in 1072. Though transformed yet again in the neo-classical style in the late eighteenth and early nineteenth centuries, the church that stands today is unanimously considered to be that rebuilt by Archbishop Walter iiProtofamiliarios and consecrated in 1185. A critical and detailed analysis of near-contemporary sources for the conquest of Palermo and the conversion of the mosque into a church under the patronage of the Norman duke, Robert Guiscard, sheds new light on this fascinating palimpsest of a building. Reinterpretation of the primary sources discovers a hidden and hitherto overlooked phase of construction, and clears the field of misunderstandings and doubts. A new edifice emerges – a material sign of Christian worship in recently conquered Muslim Palermo – that offers a fresh perspective on the cathedral at the time of the coronation of King Roger ii in 1130.

Palermská katedrála je jedním z nejdůležitějších architektonických úspěchů Normanů v jižní Itálii. Z křesťanské baziliky se během muslimské okupace Sicílie (827-1061) stala mešita. Budova se vrátila ke své původní funkci kostela v roce 1072, kdy Palermo dobyli Normané. I když byl chrám v pozdním osmnáctém a raném devatenáctém století upraven v neoklasicistním stylu, je jeho dnešní podoba jednomyslně považována za stavbu objednanou arcibiskupem Waltrem ii. Protofamiliariem a vysvěcenou v roce 1185.

Kritická a podrobná analýza pramenů o dobytí Palerma a o přeměně mešity v chrám pod patronátem normanského vévody Roberta Guiscarda vrhá nové světlo na tento fascinující stavební palimpsest.

Reinterpretace písemných pramenů, zvláště Amatovy Historia Normannorum, nám poskytuje důležité informace o topografii Palerma v období normanského vítězství. Město bylo rozděleno na tři oblasti: vnější město obklopené hradbami a zahrnující nové čtvrti s fátimovskou citadelou nazvanou al-Khāliṣa, staré vnitřní město Qaṣr, a nakonec další malou citadelu v rámci Qaṣru s názvem Galca. Právě v poslední jmenované založil Robert Guiscard po dobytí města v roce 1072 novou normanskou pevnost.

Díky objasnění topografického rozvržení města je možné lépe porozumět i jedné z doposud přehlížených pasáží Amatova spisu, v níž Robert Guiscard při své procházce po Galce uviděl katedrální chrám Matky Boží, který byl umístěn v Qaṣru, velmi blízko Galcy. Nařídil jeho stržení a nové vystavění, které mělo být hmatatelným znamením křesťanské úcty v nově dobytém muslimském Palermu. Tato interpretace je potvrzena dvěma dalšími písemnými prameny, badateli často chybně interpretovanými, které ve skutečnosti odkazují právě k vysvěcení nové katedrály v Palermu v roce 1077.

Od základů nová výstavba normanské katedrály v letech 1072-1077 odporuje teorii o pouhé proměně předchozí stavby a zcela mění naše vnímání katedrály postavené arcibiskupem Waltrem ii. v pozdním dvanáctém století. Nová katedrála do velké míry použila a obsáhla Guiscardův chrám. Důkazem je půdorys katedrály, který se liší od současných siculo-normanských chrámů, které byly echem prvních normanských fundací v jižní Itálii. Díky těmto novým poznatkům může být vysvětlena i předpokládaná rychlost prací objednaných Waltrem ii. Důkaz o stavbě, která předcházela chrámu z pozdního dvanáctého století by mohla poskytnout také přítomnost krypty vně apsidy a kaple sv. Máří Magdalény na jižní straně transeptu.

Katedrála v Palermu tak může být považována za transkulturní stavbu par excellence. Zároveň by měly být provedeny nové archeometrické studie, které by objasnily osudy první normanské katedrály v Palermu. Vyvstává před námi totiž stavba, nabízející nový pohled na katedrálu v období korunovace krále Rogera ii v roce 1130.

Jeden z nejdůležitějších pramenů popisujících katedrálu před renovací Waltra ii. pochází z pera královského geografa al-Idrīsī, který svůj spis dokončil před rokem 1154. V Addendu ke článku představuje Jeremy Johns překlad al-Idrīsīho popisu a přidává tak nové prvky i důležitá vodítka k sestavení nového pohledu na Palermskou katedrálu v době krále Rogera ii.