Revealing the Emir’s God. The Arabic Inscription of the Dome of La Martorana (Palermo)

In Palermo’s church of St Mary of the Admiral (the Martorana), which was founded by George of Antioch in the early 1140s, a Christian inscription in Arabic painted on wood is imbedded in the dome’s mosaic interior. It juxtaposes symbols, utterances, and passages from the liturgy, namely the Epinikion hymn and the Great Doxology, both derived from Greek sources. The lofty tone of the texts matches the majestic images displayed in the shell and drum: the enthroned Christ, the four Archangels serving at the throne, and eight prophets, who acclaim the Lord in scrolls they hold with quotations from the Ancient Testament. Until now, the linkage between the Arabic epigraph and the Greek inscriptions has been underestimated. According to Ernst Kitzinger, the Martorana’s dome program is to be interpreted as an abridged version of its counterpart in King Roger ii’s palace chapel, the Cappella Palatina. The analysis here, however, aims to demonstrate the peculiarities of the Martorana’s dome, which display a unique combination of materials, visual devices, and languages. Furthermore, the surviving portion of the Arabic inscription enters the discussion to reveal the text’s multiple links with the Prophets’ quotations below it and its coherence with the monarchic claim filtering through monumental iconographies and court scenery during the reign of Roger ii.

V kostele Santa Maria dell’Ammiraglio v Palermu - který je pojmenován po svém zakladateli Jiřím z Antiochie, velkém emírovi (tj. admirálovi) krále Rogera ii. Sicilského - lemuje kupoli arabský nápis, usazený do mozaikové výzdoby. Je umístěn u paty klenby a rámuje vyobrazení Krista v centru kupole. Pod nápisem je vyobrazeno osm proroků držících svitky s proroctvími v řeckém jazyce.

Epigraf objevil v dubnu roku 1871 architekt Giuseppe Patricolo, který tehdy v kostele vedl rozsáhlé restaurátorské práce. Je namalován na deskách z jedlového dřeva. Sada destiček je zčásti zničena a téměř čtvrtina je ztracená. Jedinou reprodukci publikoval Michele Amari ve spolupráci s Ignaziem Guidim.

Nápis zachycuje hlavní liturgické texty, jmenovitě chvalozpěv Epinikion a velkou doxologii, prohlašující nebeskou svrchovanost Boha a vzývající ho různými jmény. Epigraf je proveden v monumentálním měřítku a jednotlivé části jsou propojeny s posvátnými obrazy. Ernst Kitzinger, autor nejdůležitější monografie o mozaikách tohoto kostela tvrdí, že „ikonografie v kostele Panny Marie je odvozena vis-à-vis od mozaik Capelly Palatiny”. Autor tohoto článku však ukazuje, že výběr postav a textů je naopak velmi originální. Ve skutečnosti jsou totiž řecké nápisy na svitcích proroků provázané s dalšími prvky výzdoby v rámci širšího systému multivizuálních a mezijazykových elementů. Ve srovnání s dalšími známými monumentálními arabskými epitafy někdejšího hlavního města je právě tato provázanost největší zvláštností. Veřejné vystavení nápisu bylo výsledkem intelektuálního procesu, který zahrnoval výběr textu a obrazu i jejich propojení.

Rodným jazykem Jiřího z Antiochie byla arabština a admirál podporoval „palácové Saracény“, připojivší se většinou k řeckému ritu křesťanského vyznání, ať už v důsledku úspěšného proselytismu nebo jednoduše z pohodlnosti. Křesťanský arabský epigraf mohl byl viditelný pro ty příslušníky Jiřího doprovodu, kteří stáli přímo před chórovou přepážkou. Obracejíce svůj zrak nahoru, spatřili nápis ve svém vlastním jazyce spolu s figurálními vyobrazeními, v nichž si křesťanský Bůh zvolil být odhalen věřícím.

Slova se tak musela jevit jako promlouvající spolie muslimských komunit na Sicílii. Nedotčené, avšak přeložené arabské výrazy, z nichž některé odpovídaly islámským náboženským formulím, se tak v době, kdy byli sicilští Saracéni podřízeni vládě křesťanského krále, podílely na vytváření vizuální metafory.