From Norman to Hohenstaufen Rule of Sicily. The Representation of Matthew of Ajello in the Liber ad honorem Augusti and the Church of La Magione in Palermo

Responding after the Third Crusade to the change in rule from Norman to Hohenstaufen, Sicilian visual culture underwent a significant shift. In Peter of Eboli’s Liber ad honorem Augusti sive de rebus Siculis (ca 1196), the Norman king Tancred of Lecce’s powerful chancellor Matthew of Ajello, who opposed the German emperor Henry vi’s claim to the Sicilian throne, is depicted as a bigamist priest. Matthew’s favored foundation, Palermo’s church of SS. Trinità del Cancelliere, included in its interior monumental epigraphy in Arabic. In 1197, the site - by then a Cistercian monastery - was transferred by the emperor to the Order of the House of St Mary of the Germans in Jerusalem, who were closely associated with the Hohenstaufens. Then known as “La Magione”, the site became their base in the former Norman capital. The strategy of displaying Matthew of Ajello, a major figure of the previous regime, as a non-Christian “other” in the Hohenstaufen Liber ad honorem Augusti is elucidated against Henry vi’s preparations to depart for the Holy Land.

Ve dvanáctém století pojímala Sicílie nespočet kulturních dědictví a tradic. Badatelé připisují zavedení mnoha prvků islámského světa do Normanského království v první polovině století syrskému křesťanskému emírovi Jiřímu z Antiochie. Autorka článku zkoumá baziliku Santissima Trinità del Cancelliere v Palermu (později známou jako La Magione), kterou založil jeden z nástupců Jiřího z Antiochie, vlivný kancléř Matouš ze Salerna. Ve chvíli, kdy umíral bez následníka král Vilém ii., sloužila La Magione jako cisterciácký opatský kostel. Po obsazení sicilského trůnu císařem Jindřichem vi. Štaufským připadl klášter, který ležel na strategickém místě, řádu bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě a stal se tak pro teutonské rytíře základnou jejich působení na ostrově. V interiéru dříve klášterního kostela se nicméně dochovaly značné pozůstatky vizuální kultury předchozí, normanské vlády.

Klíčovým, avšak dosud nevyužitým dokumentem je ilustrovaný výpravný epos Petra z Eboli, Liber ad honorem Augusti sive de rebus Siculis, datovaný zhruba do roku 1196, do období krátké vlády Jindřicha vi. V celém textu je Matouš ze Salerna vyobrazován s podlouhlým čepcem a označován jako bigamista (konkrétněji jako bigamus sacerdos - bigamní kněz). Toto orientalizující ztvárnění Matouše, který byl důležitou osobností předchozího režimu a vedoucím představitelem nepřátelské strany, štaufskou propagandou ukazuje na měnící se poměry odrážející širší politickou situaci po Třetí křížové výpravě. Krátce před objednáním díla i před postoupením La Magione německým rytířům, se Jindřich sám chystal do Svaté země.

Bližší studie Liber ad honorem Augusti a kostela Santissima Trinità del Cancelliere poukazuje na uměleckou tvorbu vznikající v období přechodu od normanské nadvlády ke štaufské i na vliv Štaufů na místní osobitou vizuální kulturu. Díky pohledu z nadregionální perspektivy nabízí autorka v závěru ke zvážení také vliv událostí ve východním Středomoří na palermskou uměleckou produkci konce dvanáctého století.