St George and the Trinacrian Rebellion. Art in Sicily During the Later Crusades

A popular crusader saint throughout Italy during the late medieval period, St George offers a window into the anxieties felt about the permeability of and dangers lurking at regional and religious borders and boundaries. An investigation of the saint’s versatility over the course of the fourteenth century reveals how Christians of Sicily – who were continuously caught in a cycle of excommunication and interdict – refashioned themselves as they sought more control of the island. In particular, this essay examines paintings of St George commissioned during the Trecento in two residences of the Chiaramonte family, the Palazzo Chiaramonte-Steri in Palermo and the Castello dei Chiaramonte in Favara, and analyzes the paintings within the context of domestic devotional practices and local history.

Úcta ke sv. Jiří má na Sicílii dlouhou historii. Již několik desítek let před tím, než údajně pomohl první křížové výpravě (1096-1099), zasáhl svatý jezdec v roce 1063 v bitvě u Cerami ve prospěch Normanů, kteří začínali ztrácet odvahu v boji proti sicilským kalbidským a ziridským vojskům. I další staletí po tomto zásahu zůstal sv. Jiří hrdinným ochráncem fyzických, náboženských i politických hranic středozemního ostrova. Byl tak patronem i obou stran politického konfliktu mezi Aragonci, kteří vládli ostrovu po Sicilských nešporách (1282-1302), a mocnou rodinou Chiaramonte, často napadající autoritu Koruny. V kontextu sporů mezi oběma rody zkoumá autorka objednávky znázornění sv. Jiří rodinou Chiaramonte. Zaměřuje se na dvě případové studie - na Palazzo Chiaramonte-Steri v Palermu z počátku čtrnáctého století a na Castello dei Chiaramonte ve Favaře z pozdního třináctého století. Ve Steri je svatý jezdec zobrazen při vstupu a na malovaném stropě tzv. Sala Magna a ve Favaře monumentální postava sv. Jiří, ač značně poškozená, vzhlíží ke vstupu do hradu. Analýza těchto příkladů přispívá ke studiu rychle se proměňujících spojenectví sv. Jiří, kdy si jej přivlastňovali jak Normané, tak členové rodiny Chiaramonte či Aragonci. Článek též chce napomoci porozumění dekorativním a kultovním praktikám rodu Chiaramonte v rámci soukromých objednávek.