Dancing with Sainte Foy. Movement and the Iconic Presence

An exceptional work of early medieval art, the reliquary of Sainte Foy in Conques is the perfect object for understanding the notion of "iconic presence" around the year 1000. Bernard of Angers wrote his well-known Liber miraculorum to promote the cult of this particular saint. The book is one of many of its genre, but Bernard's approach is unique in the way it describes the reception of Sainte Foy's reliquary. Bernard tries to distinguish between relics and reliquary, but his text makes clear that, for the faithful, reality was different: the reliquary can take on the saint's own holiness. A second fundamental element also emerges from the Liber miraculorum: it is movement that releases the saint's full power – both the reliquary's movement and that of the pilgrims who come to worship in Conques. This dual mobility reaches its climax during the nights of incubatio before the statue of Sainte Foy. Candlelight animates her entire person, and the light reflected in her eyes mirrors the motion of the faithful prostrating themselves before her. An object or an image thus becomes, more than ever, a presence.

Relikviář sv. Foy je nejen výjimečnou raně středověkou památkou, ale také jedním z předmětů, které pomáhají lépe pochopit, jak byla kolem roku tisíc vnímána "ikonická přítomnost". Zdá se totiž, že obyčejní věřící, šlechtici i klérus rozpoznávali v soše přítomnost samotné světice. Bernard z Angers, autor nejpůsobivějšího oslavného textu o sv. Foy nazvaného Liber miraculorum, chtěl svou knihou kult světice podpořit. Zároveň je jeho dílo vzácným svědectvím o tom, jak byl relikviář sv. Foy a jemu podobné předměty vnímány. Bernard se snaží rozlišovat mezi relikvií a relikviářem, ale z textu jasně vyplývá, že běžní věřící pohlíželi na předmět jinak: relikviář se často stával místem (ikonické) přítomnosti světice.

Liber miraculorum přináší ještě jeden důležitý poznatek: síla světice se projevovala skrze pohyb. Právě v pohybu sochy – fyzickém či odehrávajícím se v mysli věřícího – dělá sv. Foy zázraky a její přítomnost v obraze se stává explicitní. Tato přítomnost se však vyjevuje i díky pohybu poutníků, kteří přicházejí do Conques. Tentokrát se hýbe tělo poutníka, které díky biologickým reakcím způsobeným únavou a očekáváním napomáhá k prožitku setkání se světicí.

Tento dvojí pohyb – "tanec" – dosahuje vrcholu v nočních hodinách v průběhu tzv. incubatia u ostatků sv. Foy. Svíce oživují postavu i tvář sochy a světlo odrážející se v jejích očích zrcadlí pohyb věřících, kteří před ní poklekají. Předmět a obraz se tak mohou stát, více než kdy jindy, přítomností.