oa Spaces for Miracles. Constructing Sacred Space through the Body, from Conques to the Mediterranean, and Beyond

Reconstruction of the basilica that preceded the present abbey church at Conques lends itself to exploring the notion of “sacred space”. Like its successor, the original basilica, probably built around 900, was dedicated to St Foy and held her remains. Textual evidence, augmented with (albeit scarce) archeological data, enables a reconstruction of what emerges as an unusual building containing a “physical” sacred space clearly conceived as a place into which the whole cult of St Foy could be “condensed”. At the same time, textual evidence, mainly in the Liber miraculorum sanctae Fidis, hints at the existence of a “mental” sacred space in which specific movements performed in venerating the saint, as well as the comings and goings of pilgrims and other worshippers, formed a sacred space that was more fluid but no less central to understanding Conques as a place of devotion. Going farther, the analysis here suggests a notion of “sacred space” that includes the terrain surrounding a place of devotion: once worshippers’ senses of hearing, sight, and touch were activated, the natural setting itself became a place of holiness and protection.

Autor tohoto článku se zabývá pojmem „posvátného prostoru“, přičemž ve svých úvahách vychází z rekonstrukce původního klášterního kostela v Conques. Tato stavba vznikla v historickém regionu Rouergue buď již na konci devátého století, nebo v průběhu století desátého. Kostel byl postaven jako místo pro kult relikvií sv. Fides, které tam byly přeneseny v druhé polovině devátého století z Agen v rámci legendární posvátné loupeže, jež se označuje latinským termínem „furtum sacrum“.

O podobě této rané stavby, která byla nahrazena současným opatským kostelem kolem roku 1040, si lze udělat představu díky skrovným archeologickým nálezům a písemným pramenům. Pomáhá nám především kniha Liber miraculorum sanctae Fidis, kterou z velké části sepsal Bernard z Angersv první čtvrtině jedenáctého století, kdy původní budova ještě stála. Pravděpodobně se jednalo o trojlodní baziliku, k níž byla připojena rotunda. Ta se podle všeho nacházela za hlavní apsidou kostela a byla koncipována jako epicentrum kultu sv. Fides, podobně jako je tomu v jiných soudobých chrámech. Liber miracolorum však také naznačuje, že rotunda nebyla jediným místem, kde se mohl poutník přicházející do Conques setkat s posvátnou mocí mladé mučednice. Tu bylo možné pocítit jak uvnitř celé baziliky, kde se často odehrávaly zázraky, tak i mimo samotný kostel. Posvátný prostor, jenž byl v Conques spoluvytvářen i pohybem relikvií a poutníků, tak byl podle dostupných informací proměnlivější, než bychom očekávali, protože posvátná místa se dnes často ohraničují pouze zdmi chrámů.

Tyto závěry je možné podpořit širší reflexí o posvátném prostoru v rámci celého středozemního světa. Kombinací údajů z Liber miraculorum s dalšími předmoderními prameny je totiž možné rozšířit tento koncept tak, aby zahrnoval i krajinu v okolí kostelů a poutních míst. Především díky zapojení smyslů, tedy sluchu, zraku a hmatu, se území kolem chrámů proměňovala v posvátná místa, která středověké poutníky chránila před zlými silami.