Greek Madonnas and Venetian Fashion

In the second half of the fourteenth century, a large number of icons, made by Greek or Palaiologan-trained artists working in either Venice or Crete, enjoyed a wide circulation in the Mediterranean. They were conspicuous for certain distinctive and unconventional features: though faithful to Byzantine pictorial practices, they displayed the Virgin Mary wearing exuberantly ornamented “Gothic” garments, stemming from the set of forms established by Paolo Veneziano and his followers. This paper investigates the ways in which features associated with contemporary Venetian painting were selected, appropriated, transformed, and adapted to the language of Byzantine icons.

Ve druhé polovině čtrnáctého století se po oblasti Středomoří - od Jaderského moře po Sicílii a od Španělska po horu Sinaj - pohybovalo velké množství ikon, vytvořených v Benátkách nebo na Krétě řeckými umělci nebo umělci formovanými na palaiologovském dvoře. Tyto ikony se vyznačovaly hned několika výraznými a neobvyklými prvky. Ačkoli zůstávaly věrné byzantské obrazové tradici, znázorňovaly Pannu Marii v bohatě zdobených „gotických“ oděvech, které vycházely ze souboru forem představených Paolem Venezianem a jeho následovníky. Autor článku zkoumá způsoby, kterými se prvky spojované s tehdejší benátskou malbou vybíraly, jak docházelo k jejich přivlastňování, proměnám a přizpůsobení jazyku byzantských ikon.

Autor klade důraz především na to, jak byly určité kusy oděvu a jejich charakteristické orna­menty chápány a přehodnocovány ikonopisci orientovanými na Byzanc. Ti usilovali o přizpůso­bení oděvu Panny Marie benátské soudobé módě, ovšem při znázorňování roucha dítěte Ježíše byli mnohem opatrnější. Tradiční maphorion je ukázán otevřený, tak aby poodhaloval Mariinu červenou tuniku, a je vyvedený jako bohatě zdobený vzorovaný plášť. Znásobení zlatých motivů na tunice má konkurovat komplexním řešením, které rozšířili Paolo a Lorenzo Veneziano, i když bezprostřední zdroj inspirace pro konkrétní použité tvary je často byzantského i benátského původu.

Tři ornamenty ve tvaru kříže na čele a ramenou mnohdy mizí ve spleti pravidelně se opakujících křížů s floreálními motivy, zatímco lemy maphorionu zdobí pásy pseudo-arabských nápisů, znázorňovaných stále více geometricky. Na tunice se objevují rostlinné spirály a rozety a tradič­ní kekryphalos na Mariině hlavě nahrazuje bílý nebo průhledný závoj. V některých případech je přidán k Mariině oděvu neobvyklý doplněk: bílý šál nebo šátek, dříve chápaný jako rub ma­phorionu, který začal být interpretován buď jako zcela oddělená část oděvu, nebo jako prodloužení Mariina závoje.

Soubor zde studovaných děl vedl k vytvoření sestavy italianizujících forem, které se používaly jako zdroj inspirace pro mnoho pozdějších ikon jak na Krétě, tak v Rusku, i když postupné zapomínání původního významu mnoha detailů na oděvech vedlo ikonopisce k tomu, aby je nahradili novými, lépe srozumitelnými vzorci.