Oreficerie veneziane a smalto traslucido (secoli xiv-xv). Immissioni, importazioni e produzioni locali, novità, continuità e abbandoni

Study of an array of fourteenth and fifteenth century Venetian liturgical furnishings (e.g., chalices, monstrances, reliquaries) enables analysis of a craft’s evolution from origination, through dispersal and flourishing, to its eventual disappearance. The goldsmiths’ craft of producing works in enamel traslucido (translucent) originated in Tuscany in the late-thirteenth century. From there, it spread eastward over ensuing decades, taking firm root in Venice, where it flourished for more than a century; Venice was the ideal ground for the development of a significant and original local production. There, local goldsmiths produced works in enamel traslucido that were prized as church furnishings through the fifteenth century. The craft eventually faded, however, and was essentially abandoned by the start of the sixteenth century.

Autor příspěvku pohlíží na klíčovou roli Benátek jakožto jednoho z hlavních center zlatnické produkce v pozdním středověku. Autorovým záměrem je připomenout a prohloubit pohled na zlatnická díla zdobená technikou průsvitných smaltů, která v oblasti laguny vznikala zejména v období čtrnáctého a patnáctého století.

O počátcích této techniky v Benátkách v první polovině čtrnáctého století svědčí přítomnost vyso­ce kvalitních předmětů toskánského původu (jako Reliquiario del braccio di San Giorgio z baziliky San Marco), ale i přítomnost děl, která je možné považovat za první svědectví místního zpracování průsvitného smaltu (např. díla takzvaného “Maestra del Serpentino”). Tyto příklady, kromě toho, že názorně ukazují, že charakteristická osobitost destiček a medailonů nezávisí nutně na kontextu jejich výroby, svědčí také o dovednosti v používání techniky smaltu, zejména pak techniky zvané “risparmiato” a “risparmiato inverso”.

Od prvního desetiletí patnáctého století se ve smaltech stále výrazněji projevuje příslušnost k novému uměleckému jazyku, v němž jsou patrné prvky spojované s pozdně gotickým (či „internacionálním“) obratem. Tento trend se projevil rozhodujícím způsobem právě v Benátkách. Během patnáctého století zde dochází k rozvoji zlatnických technik a průsvitného smaltu, a to zejména díky dílně rodiny Da Sesto (především co se týče filigránových smaltů) i díky rostoucímu vlivu severské zlatnické produkce.

Po dvě století byla barevnost, které se dosahovalo pomocí techniky průsvitného smaltu, zásadní charakteristikou uměleckých předmětů pocházejících z lagunských dílen. Výjimečná zlatnická díla zdobená jednou z nejbravurnějších dekorativních technik mohla uspokojit zálibu v drahém, trvanlivém a krásném materiálu, a proto jsou předměty tohoto typu doložené po celé Evropě. Na konci patnáctého století jsme svědky postupného úpadku této techniky a následného přechodu k jiným typům dekorace, jako je niello (pro dekorace destiček a medailonů) či malovaný smalt.