Mongol Eurasia in the Trecento Veneto

When the tomb of Cangrande della Scala (d. 1329), ruler of Verona, was opened in 1921, it was found to contain an array of silks from Central Asia. These textiles are a reminder of the important links between the Veneto and Eurasian trade around 1300 - l’età di Marco Polo. With the rise of the interconnected Mongol states from the mid-thirteenth century, Venice became a gateway between Europe and the Asian world: people and ideas, as well as materials and objects of value, moved as both commodities and gifts. This essay explores some of the ways that Mongol Eurasia penetrated the collective imagination and material culture of the fourteenth-century Veneto. The goal is to think about the larger context and implications of these links, and Venice’s function within them. What emerges is less a fascination with the exotic than an inclination to absorb new images, stories, materials, and objects into the native cultural models.

Když byla v roce 1921 otevřena hrobka veronského panovníka Cangrandeho della Scala († 1329), bylo v ní nalezeno šestnáct kusů látek, z nichž mnohé pocházely z oblasti Střední Asie. Tyto látky připomínají obnovené kontakty mezi Evropou a Asií v období mezi lety 1250 a 1350. Vzestup vzájemně propojených států Mongolské říše ve zmíněných letech s sebou přinesl intenzivní pohyb - dobrovolný i nucený - a výměnu osob, předmětů a myšlenek napříč Evropou. Umělecká produkce se přemisťovala s řemeslníky, kteří byli systematicky zajímáni do otroctví a přesouváni přes velká území. V době největšího rozmachu se Mongolská říše rozpínala od Koreje po Sýrii a od severních stepí po Himaláje a Benátky byly hlavní bránou mezi Evropou a tímto rozlehlým světem.

Autorka článku zkoumá některé ze způsobů, kterými byla mongolská Eurasie přítomná v ma­teriální kultuře a vizuální imaginaci Benátek čtrnáctého století, jež je někdy nazýváno „věkem Marca Pola“. Benátky mají jako město otevřené širšímu Středomoří dlouhou historii a jsou-li studovány jako kulturní uzel v nejširším možném kontextu, stává se tento počáteční moment obchodu a kontaktu s Asií jedním z klíčových témat. Zkoumané památky zahrnují rozsáhlé fresky ve františkánském kostele San Fermo Maggiore ve Veroně, hrobku Odorika z Pordenone v Udine, přenosné luxusní předměty, jako je tzv. „nádoba Marca Pola“ v pokladnici chrámu sv. Marka, asijské hedvábí či panni tartarici v Cangrandeho hrobce. Z jejich bližšího studia nevyplývá ani tak exotizující inspirace, kterou by předměty přinášely, jako spíše tendence zahrnovat nové obrazy, příběhy a předměty do již existujících benátských kulturních vzorců.