Note sul paesaggio medievale. Cicli scultorei dei mesi nella Toscana del xii e xiii secolo

Notes on Medieval Landscape. Sculptural Cycles of Months in Twelfth- and Thirteenth-Century Tuscany - Starting from the cycle of Months depicted on twelfth- and thirteenth-century Tuscan monuments, this paper seeks to discern whether and, if so, how medieval representations inform later generations about actual rural terrain and agrarian practices during the Middle Ages. Combining visual and written medieval sources (notably, the writings of Hugh of St Victor, ca 1096-1141) with studies of historical agricultural production reveals how iconographic choices were informed by both theological conceptualizations and first-hand experience of the physical environment.

Člověk vyjadřuje svou moc nad přírodním světem tím, že narušuje řád, který příroda vytváří. Vztahy mezi lidmi a přírodou jsou zároveň proměnlivé a podmíněné historickými souvislostmi. Realita tedy sestává z obnovující se kulturní činnosti, která se přibližuje přírodní sféře a zanechává na ní své dočasné stopy. V každém historickém období se tak z estetického pohledu na zemském povrchu odráží kulturní potenciál civilizace. Stopy zanechané v krajině tedy souvisejí s fenoménem „humanizace“ přírody v nejširším slova smyslu.

Cílem tohoto článku je prozkoumat, jak lidé žijící mezi koncem dvanáctého a první polovinou třináctého století na území, které zhruba odpovídá dnešnímu Toskánsku, manipulovali s krajinou, jež je obklopovala. Autor zkoumá sochařské cykly znázorňující dvanáct měsíců, které se nacházejí kolem východního portálu baptisteria sv. Jana v Pise, na fasádě katedrály sv. Martinav Lucce a na vrchní stěně hlavního portálu kostela Santa Maria della Pieve v Arezzu. Podle jeho názoru bychom tato zobrazení mohli chápat jako odraz toho, jak byla předmoderní krajina uspořádána. Ikonografický obsah těchto cyklů autor srovnává s konceptuálními kategoriemi, které ve svých textech představuje teolog Hugo ze Svatého Viktora (1096-1141). Toto srovnání naznačuje, že teolog i autoři cyklů čerpali z vnějšího světa a tuto zkušenost syntetizovali v rámci své tvůrčí činnosti. Analýzy historiků, kteří se podrobně zabývali zemědělskou produkcí ve středověkém Toskánsku, dále potvrzují tuto hypotézu. Údaje o vnějším prostředí, které ze sochařských cyklů můžeme tímto způsobem získat, jsou tedy syntetické, a musíme je proto brát s rezervou. Ikonografické modely, na kterých byla tato díla založena, mohou koneckonců odkazovat na repertoár zakořeněný již ve výtvarné tradici dvanáctého století. Jasně však naznačují, že středověký člověk nakládal se svým okolím s cílem získat z něj co nejvíce zdrojů a potravin. Vizuálně zdůrazňují proměnu přírody v estetický, tedy „krajinný“ prostor, jenž vzniká rozvojem zemědělských technik a využitím jejich produktů.